Letáky a zase jenom letáky

Podle dostupných informací je do českých domácností ročně distribuováno na 4 miliardy kusů neadresné reklamy. Na jednoho obyvatele České republiky připadá kolem 380 kusů letáků ročně. Vnímám, že existuje část populace, která letáky využívá v rámci svého nákupního rozhodování. Na druhou stranu jsou mezi námi i ti, které tyto materiály v poštovních schránkách obtěžují. Proč neexistuje ochrana nedobrovolných příjemců reklamních letáků, ale také finanční zainteresovanost producentů na jejich likvidaci, což by v konečném důsledku mohlo přinést také efektivnější zacházení s těmito materiály?

Leze Vám také na nervy neustálé vybírání reklamních letáků z poštovní schránky? Podle dostupných informací je do českých domácností ročně distribuováno na 4 miliardy kusů neadresné reklamy. Na jednoho obyvatele České republiky připadá kolem 380 kusů letáků ročně. Vnímám, že existuje část populace, která letáky využívá v rámci svého nákupního rozhodování. Na druhou stranu jsou mezi námi i ti, které tyto materiály v poštovních schránkách obtěžují. Producenti letáků je nechávají tisknout za účelem zvýšení obchodního zisku. Pro distribuční společnosti činí jejich roznos finančně zajímavou zakázku. Nikoho z nich už ale nezajímá, kde a jak tyto materiály skončí a kdo nese náklady za jejich likvidaci. V dobrém případě letáky končí v kontejneru na papír, v horším případě v komunálním odpadu, nebo se povalují kolem poštovních schránek či volně leží na ulici. Navíc procento roznosu reklamních letáků se dle veřejně dostupných informací pohybuje v rozsahu 70 – 90%. Převedením na čísla tak každým rokem 400 až 1200 milionů kusů letáků postrádá svého příjemce a končí neznámo kde. Je nasnadě položit si otázku, kdo vlastně nese náklady na recyklaci těchto materiálů? Ve většině případů jde o obce a města a de facto všechny daňové poplatníky. Společně vynakládáme nemalé výdaje na recyklaci nechtěného. Osobně nejsem zastáncem direktivního zasahování do svobodného rozhodování podnikatelských subjektů. Zároveň mě však jisté mantinely v oblasti produkce a distribuce neadresné reklamy schází. Proč náklady za recyklaci reklamních materiálů nenesou ti, kdo je za účelem zisku vytvářejí? Neadresné obchodní materiály by se dle mého názoru měly tisknout pouze na recyklovatelném papíře. Zároveň by měly obsahovat tiráž s povinnými informacemi potřebnými k identifikaci odpovědnosti za vydaný materiál, a to včetně distribuční společnosti. Přesná identifikace dnes těmto materiálům často schází. Neadresný příjemce by neměl složitě dohledávat na koho se obrátit při stížnostech spojených s distribucí předmětného materiálu. Vyhnuli bychom se tak častému vymlouvání producenta tisku na distributora, což je důvodem neúspěchu většiny současných stížností. V tomto ohledu bych větší míru odpovědnosti přenesl na samotnou distribuční firmu, která letáky distribuuje veřejnosti. Zákazník producent by si uzavřením smlouvy s distributorskou firmou zaplatil přenesení zodpovědnosti za vydaný materiál a jeho likvidaci. Distributorské firmy by pak mohly být evidovány například v registru distributorů neadresné reklamy. Součástí takovéhoto registru by byla evidence objemu roznesených materiálů společně s úměrně stanovenými poplatky za zpětný odběr, respektive recyklaci papírového odpadu, a to na základě hmotnosti ročního roznosu. Takto získané finance z tzv. recyklačního poplatku z neadresné reklamy by pak byly zpětně vráceny do veřejných rozpočtů dotčených obcí a měst. Stejně tak je žádoucí legislativně zpřesnit způsob označování poštovních schránek osob, které nechtějí tyto materiály dostávat, a to včetně jasně definovaných pravidel vymáhání a stanovených sankcí za jejich porušení. Výsledkem by měla být nejenom ochrana nedobrovolných příjemců reklamních letáků, ale také finanční zainteresovanost producentů na jejich likvidaci, což by v konečném důsledku mohlo přinést také efektivnější zacházení s těmito materiály. Vím, že v tomto ohledu je v celé této problematice mnoho diskutabilních bodů. Stačí jediné – zahájit tuto diskuzi.