Závod rachejtlí a dělobuchů

Jsou jistě vhodné příležitosti, kdy ohňostrojem rozzářená noční obloha zpříjemní nejednu společensky významnou akci. V kontextu s tím je však nekoordinované odpalování nejrůznějších hlučných dělobuchů a rachejtlí od svátku sv. Mikuláše až po Tři krále povrchní a nesmyslné. Nemyslím tím několik málo světlic pro zpestření večera dětí, ale ohlušující množství ran, které se s denní pravidelností opírají do okenních tabulek domácností. Jak si toto chování vysvětlit? Jde o kompenzaci osobních mindráků? Či poukazování na to, že někdo na to má? Ať už se jedná o cokoliv, přijde mi toto chování nevhodné a dětinské. Pravidelně se opakující večerní kanonády nejenomže ruší obyvatele, ale stávají se také noční můrou pro jejich čtyřnohé mazlíčky.

Není se tak možné divit představitelům mnoha radnic, kteří na základě stížností obyvatel stále častěji sahají po normativních omezeních zábavní pyrotechniky. Byť nepatřím mezi fanatické zastánce vyhlášek, které jsou svým působením zaměřeny na vychovávání svéprávných obyvatel, ochranu práva na klidný večer považuji za důležitou. Pokud si dotyčný není schopen uvědomit vhodnost svého chování v závislosti na omezování ostatních, měli by zástupci města vytvořit taková opatření, která budou chránit veřejný zájem většiny obyvatel. Možnost zapojování obyvatel do veřejného rozhodování. Takový je současný trend. Vyhláška zaměřená na omezení pyrotechniky na území města je dle mého názoru ideální možnost, jak tuto snahu aktivizace veřejnosti využít. Jde o případ vyhlášky, která nevyžaduje hlubší znalost dalších parametrů důležitých pro odpovědné rozhodnutí občana, jakými jsou například finance a související legislativní principy a možnosti. Nejdříve bych danou problematiku řešil při jednání zastupitelstva. Pokud toto jednání povede k obecné shodě vyústěné ve vytvoření předmětné vyhlášky upravující odpalování pyrotechniky na území města, podmínil bych její schválení vypsáním veřejné ankety mezi příslušnými obyvateli. Anketa je v tomto případě ideální forma zjištění názoru veřejnosti na oprávněnost vyhlášky před konečným rozhodnutím zastupitelstva. Zastupitelé tak dají veřejnosti možnost posoudit jejich záměr, a dát tak příslušné vyhlášce, pokud dojde k jejímu schválení zastupitelstvem, punc vyšší oprávněnosti. Obdobným způsobem bych postupoval také v případě otázky novoročního ohňostroje. Jde o společenskou událost, která se těší zájmu veřejnosti. Nejde však o lacinou záležitost, ale akci, kterou „zdobí“ stotisícové sumy. Městský ohňostroj je dle mého názoru věc zbytná a tedy v pozici zastupitele bych pro jeho realizaci raději hlasoval s vědomím, že se většinová část obyvatel vyjádřila v anketě v jeho prospěch. Způsob anketního zjišťování, kdy si sama veřejnost může vybrat z předem určených způsobů využití dopředu schválených peněz, mi přijde v tomto případě daleko účelnější. Veřejnost by si mohla rozhodnout, zda tyto finance pokryjí několikaminutové rozzáření oblohy nad přilehlým náměstím, anebo schválené prostředky využije jinak. Například na zakoupení užitečných pomůcek do městské mateřské či základní školy.